Možná to znáte: večer se s grácií unaveného tuleně svalíte do svého oblíbeného „vaflového“ království a za zvuku úvodní znělky Netflixu se propadnete do blažené bezmoci. Jenže ráno se neprobouzíte jako znovuzrozená hvězda filmového plátna, ale spíš jako dřevěný louskáček, kterému někdo zapomněl promazat panty. Kde se stala chyba? Možná v tom, že váš gauč je víc designová past než kus nábytku.
Past jménem „Mariánský příkop“
Víte, jak poznáte hluboký gauč? Sednete si, chcete se opřít a najednou zjistíte, že vaše kolena trčí do vzduchu jako u kobylky, zatímco záda marně pátrají po opoře někde v dálce za vámi. Abyste se vůbec opřeli, musíte se sesunout do polohy „sklouzlý nanuk“.
V téhle pozici vaše bederní páteř pláče. Místo přirozeného prohnutí se zakulatí do tvaru luku a meziobratlové ploténky zažívají tlak, který by se dal přirovnat k lisování olivového oleje. Pokud k dosažení opěradla potřebujete navigaci a svačinu, je váš gauč příliš hluboký. Ideální sedák by měl končit pár centimetrů před vašimi podkolenními jamkami – všechno navíc je jen vstupenka k fyzioterapeutovi.
Výška sedu: Boj o důstojnost při vstávání
Máte doma takový ten ultra moderní nízký gauč, který vypadá jako rozházené polštáře na zemi? Je to stylové, dokud se z něj nemusíte zvednout. Vstávání z nízkého gauče připomíná pokus o vzlet čmeláka, který si naložil moc těžký náklad.
Když jsou vaše kyčle níž než kolena, pánev se překlopí dozadu a zbytek páteře se s tím musí poprat jako s křížovkou pro pokročilé. Navíc to šílené zatížení kolen při každém pokusu o návrat do vertikály! Správná výška gauče by měla být taková, aby vaše nohy svíraly v kolenou zhruba pravý úhel a vy jste se nemuseli při loučení s pohovkou odrážet jako při startu rakety.
Měkkost, ve které zmizíte vy i vaše páteř
Všichni milujeme ten pocit, když se do gauče „zaboříme“. Ale pozor – pokud se zaboříte tak, že vás po deseti minutách není vidět, je zle. Příliš měkká pěna je jako špatný kamarád: slíbí vám podporu, ale když jde do tuhého, nechá vás v tom.
Bez pevného základu musí vaše svaly neustále pracovat, aby vás v té hromadě pebeří udržely v aspoň trochu lidském tvaru. Výsledkem je svalová únava, kterou pocítíte hned, jak se zkusíte narovnat. Dobrý gauč by vám měl klást mírný odpor. Měli byste na něm sedět „na povrchu“, ne se stát součástí jeho vnitřní výplně.
Krční páteř a syndrom „nízkého opěradla“
Designéři milují nízká opěradla, protože v prostoru vypadají vzdušně. Vaše krční páteř je ale nenávidí. Pokud si nemáte kam opřít hlavu, vaše krční svaly drží tu pětikilovou kouli, kterou máte na ramenou, úplně samy. Po dvou dílech seriálu pak máte pocit, že vám někdo za krk nasypal horký písek. Područky, které jsou příliš vysoko, zase nutí vaše ramena k uším, takže po večerním relaxu vypadáte jako postava z hororu, co nemá krk.
